PROMĚNA PRO MĚ (N) – {HOUPACÍ KŘESLO}...

Tohle houpací křeslo je po Petrově babičce a čekalo ve sklepě P. rodičů spoustu let jen do doby, než jsme si pořídili vlastní bydlení. Pak jsme ho přestěhovali k nám a udělali z něj „člena“ naší domácnosti.

Původní hnědou barvu dřevěné konstrukce jsem přetřela na bílo (jak jinak že?:) a ošmirkovala (jak jinak že?:). Hned jak se v Lidlu objevila elektrická sponkovačka, mi Petr očalounil starý sedák novou látkou tak, aby křeslo víc zapadlo do Bářiného pokojíku. Kdybych čalounila já, stoprocentně si při dekompletaci nezapamatuju způsob potažení původního sedáku, který byl jediným vzorem pro postup. A navíc ten preciznější v naší rodině je dozajista on.

Látku jsem sehnala až na potřetí. Poprvé jsem ji koupila v kombinaci různých šedo-černě-narůžovělých kruhů, které mi ale ke křeslu tak nějak správně nepasovaly, podruhé jsem objednala z internetu světle šedou látku s drobnými puntíky. Místo toho mi ale doručili látku téměř černou a z materiálu vhodného spíš pro potahování kočárků a nepromokavých tašek. Paní mi ji naštěstí vzala zpět a vrátila peníze. Napotřetí jsem se dostala do asi největší galanterie v Brně a konečně našla ten pravý nadčasový potah. Zdál se v obchodě sice víc do šeda, ale džínově šedomodrá je myslím taky fajn...