DRAHÝ ÚNORE…

Víš Únore,

nemám tě moc ráda. Ne vážně, vůbec. Tvoje noci jsou dlouhé a dny krátké. K čemu jsi dobrý?? A neříkej, že slavíš Valentýna!
Neustále mi připomínáš, jak moc se těším na léto a na sezónu všech zmrzlin a na to, jak mi nebude zima na nohy (věčně)…ještě, že máš jen 28 dní….
Nejvíc senzační je na tobě den navíc, každé čtyři roky…no dobře a Valentýn…
Ten den říkáme našim milovaným, jak jsou pro nás důležití. Třeba jako pro tatínka maminka, pro Robinsona Pátek, pro Macha Šebestová, pro Křemílka Vochomůrka, pro Jáju Pája…
I když jde o svátek importovaný a tlakem nutící chovat se ten den o něco víc zamilovaně, než normálně, nejde si nevšimnout všudypřítomných srdcí a vyznání…mě přinutil vyzdobit naši novou knihovnu (momentálně bez knih kvůli nadbytku srdcí:)

Vede taky k zamyšlení, jaká milá pozornost by se druhému líbila…
Já bych ocenila…
Poukázku na thajskou masáž (v Thajsku)
Bezednou bonboniéru belgických pralinek
Bezednou láhev Chardonnay
Bezednou krabičku se špenátem a kuřecím masem z naší oblíbené indické
Domácí úklid a vyžehlení prádla (opakovaně prosíííím)
Čas podívat se na nějaký film
Pár hodin spící B. (opakovaně prosíííím)
Jaro místo zimy
Jaro v Římě (nebo vlastně kdekoli ve světě)
O něco víc hodin strávených s lidmi, které mám ráda
Let balónem
Další šálu (těch není nikdy dost!)

Bára posílá jednu „valentinku“.